Přeji všem pěkný den. Na chatu v Suchém žlebu jezdím dva roky a jsem tu téměř denně. Touto cestou bych chtěla moc poděkovat všem členům výkonného výboru občanského sdružení. Už jen nápad, vytvořit organizaci, která má svůj legislativní rámec a jejíž aktivity jsou demokraticky řízené a schvalované valnou hromadou, byl velice užitečný. A za tento nápad vděčíme lidem, kterým se třeba zpočátku ne všechno stoprocentně povedlo, ale kteří vložili své úsilí a obětovali svůj volný čas tomu, aby občanské sdružení vzniklo. Když jsem tu byla 1. rok, odevzdala jsem proti podpisu 150,–Kč nějakému výboru, jehož členy jsem v životě neviděla a ani jsem o nich nic nevěděla.
Sousedi mi řekli, že je to tak normální, že se to tady tak dělá a tak jsem samozřejmě nic nenamítala, protože jsem tu byla nová a chtěla jsem mít dobré vztahy. Ale popravdě, připadlo mi to trošku zvláštní. Druhý rok vzniklo občanské sdružení, přišla mi pozvánka na zahajující schůzi, členové výkonného výboru byli řádně zvoleni, stanovila se pravidla a priority, a když teď budu odevzdávat příspěvek do společného fondu, tak vím komu a mám právo jako řádný člen spolurozhodovat, do čeho budou investovány. Navíc, už za velice krátkou dobu svého působení ukázalo občanské sdružení, že je schopné pro nás pro všechny získat dotační finanční prostředky na opravu společných prostor a zprovoznit v dnešní době zásadní informační a komunikační doménu – internetové stránky.
Pochopila jsem, že svým vznikem občanské sdružení ohrozilo absolutistickou moc osadního výboru, pochopila jsem i počáteční konkurenční boje. Co ale nechápu, je házení klacků pod nohy lidem, kteří se svou aktivitou a iniciativou snaží zajistit nám všem příjemnější prostředí, vybudovat hřiště pro děti, spravit silnice… Ti lidé mají své rodiny, svá zaměstnání, své povinnosti, a přesto nám věnují svůj volný čas. Nechápu na můj vkus vlezlé a dotěrné způsoby osadního výboru,kdy v předvánoční čas, kdy každý chce klid a pohodu, obesílají chataře dopisy, ve kterých ventilují své osobní názory a dotčenost nad fungováním občanského sdružení. Na obou valných hromadách jsem apelovala na to, aby se obě organizace dohodly a domluvily. Jako psycholog – což je má profese, jsem nechápala, proč 2 organizace, které chtějí totéž, nejsou schopny dojít konsenzu.
Nabídla jsem se, že půjdu za paní Lesákovou a uděláme spolu dětský den. Mám dlouholetou praxi v organizaci volnočasových aktivit pro děti a možnosti získat sponzorské dary od instituce ve které profesně působím. Paní Lesáková mou pomoc při organizaci odmítla, ale nabídla mi, že se můžu jako každý jiný přijít podívat. Pokus o spolupráci nevyšel – škoda. Chtěla jsem to napravit na podzim, ale měla jsem vážný úraz. Proč ale paní Lesáková a pan Dřímalka v posledním předvánočním létáku udávají, že :…občanské sdružení přislíbilo pomoc při organizaci dětského dne a paní Tomanová ač se osobně domluvila s pí. Lesákovou, se na organizaci nepodílela… to opět a do třetice nechápu. A když jsem to byla osobně zjistit a slušně se zeptat, proč pro svůj „politický boj“ zostouzejí moje jméno v nepravdivých souvislostech, tak pan Dřímalka mě ani nepoznal (není se co divit, v životě jsme se neviděli a paní Lesákavá ( tu jsem viděla po druhé v životě) mě nejprve zdvořile pozvala dál a po chvíli, když jsem jí vyložila svůj nesouhlas, mě bez vysvětlení za taktilní asistence svého manžela vyhodila.
S někým se prostě nedomluvíte a ani netušíte proč. A proto, milé občanské sdružení – nenechte se odradit, bojujte statečně a čestně. Osadnímu výboru snad jednou dojde, že jsme nevznikli proto, abychom znevažovali jejich předchozí práci a snahu, kterou celá léta vyvíjeli. Snad jednou pochopí, že nám jde o společnou věc, udělat si to tu pro nás pro všechny útulnější, bezpečnější a hezčí. Držím vám palce a budu vás ze všech sil podporovat. A doufám, že letos ten dětský den konečně klapne . No a když ne, tak bude mít paní Lesáková s panem Dřímalkou zase o čem psát nám všem pro pobavení.
Jmenovitě bych chtěla poděkovat paní Jarce Macháčkové, paní Květě Rakové a panu Alfrédovi Hirschovi za myšlenku vzniku občanského sdružení a iniciativu při jeho založení, paní Libě Žahourové za pokus o předsednictví, současnému výkonnému výboru v čele s panem Jaroslavem Zamykalem za serióznost, pohotovost, přehlednost a především panu Martinu Rakovi za obrovskou iniciativu, ochotu pomáhat, schopnost zajistit a zařídit a hlavně za taktnost, slušné a ohleduplné jednání i ve chvílích, kdy je za svou snahu nepříjemně kritizován a napadán. Držme jim palce a pomáhejme.
Katka Tomanová